Overwritten


"Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem,
třeba je pro člověka největším dobrem."
- Platón

Odsouzená

3. května 2014 v 17:47 | Snow
Takže... po dlouhé době je tu jednorázovka, kterou jsem vymyslela na jedné hodině dějepisu, ale byla jsem líná ji přepsat, opravit a dokončit.
Když si to tak teď čtu, tak mi to přijde... nevím, jak to nazvat, asi divné, ale ne v tom pravém slova smyslu :D
Mno, každopádně, nebudu to nijak natahovat, snad se vám bude líbit :-)

PS: Napište do komentářů kritiku. Vím, že se mám ještě co učit :-)


Odsouzená



Kde to jsem? Jak jsem se tu ocitla?
Všude kolem mě byla tma a já se ne a ne rozpomenout, co jsem tu vůbec chtěla nebo jak se tu objevila.
Stála jsem na louce nedaleko silnice, na které projede auto stěží přes den, natož v noci. A já měla tu smůlu, že, když jsem tam byla, tak louku osvětloval jen měsíc, který byl asi v půli cesty do úplňku.
Měla jsem se ihned vytratit, ale já tam stála a přemýšlela, co tu dělám.
Už nevím, jak dlouho mi to trvalo, ale vím, že to bylo minimálně půl hodiny. Chvíli jsem si prohlížela měsíc, chvíli louku a zvěř kolem mě.
Všude byl klid, který ovšem narušila dvě světla, mířící stejným směrem.
Auto projelo kolem mě a já si ho prohlížela. Viděla jsem uvnitř nějakého muže.
Po pár metrech auto prudce zabrzdilo. Kdybych jen tušila, co se stane, tak bych se od tamtud byla vytratila. Ale já neměla ani ponětí, co se může stát.
Viděla jsem, jak začíná couvat a ihned po zastavení vystoupil z auta mladík, kterému mohlo být asi okolo pětadvaceti let.
"Potřebujete pomoc, slečno? Ztratila jste se?" měl poměrně drsný hlas, přesto starostlivý a milý.
Já neodpovídala a on si vytáhnul mobil a rozsvítil na něm baterku. Díky tomu se ke mě přiblížil bez sebemenšího zaváhání nebo ztracení rovnováhy.
"Je vám něco?" ptal se velice starostlivě.
Ale v okamžiku, kdy na mě nasvítil a prohlédl si mě, změnil se jeho výraz na čistý chtíč.
"Jsem v pořádku." Poslouchala jsem svůj hlas tak, jako bych ho nikdy neslyšela. A jak bych také mohla? Nevěděla jsem nic, vůbec nic. A také si nic nepamatovala.
Teď však neodpovídal on a jen se ke mě sehnul a políbil mě. Vášnivě a chamtivě. Mobil mu vypadl z ruky a chytil mě za krkem. Poté si mně přitáhnul a líbal mě se vší intenzitou, kterou dokázal vyvinout. Kéž bych se v té chvíli byla odtáhla.
Za několik chvil jako by zkameněl, byl ledový a já se od něj od táhla. Viděla jsem prázdný mrtvolný pohled, i když byla tma.
A v tom jediném momentě jsem si vzpoměla.
"Budeš odsunuta na planetu Zemi, za činy, které si spáchala všem z této planety. Budeš navždy zabíjet muže, kteří mají lásku a klidně by pro ní i umřeli, to jest tvůj trest. To jest tvůj osud."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jsi tu?

Klik.

Komentáře

1 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 3. května 2014 v 18:38 | Reagovat

Tak tohle bylo něco :D
Krásně napsané, i když nějak krátké ... :D  :-D

2 Snow Snow | E-mail | Web | 3. května 2014 v 18:40 | Reagovat

[1]: Jé, děkuju moc... :D
Já vím... je to krátké, ale nevím, mě se to tak nějak líbilo, nechtěla jsem to moc protahovat a zahlcovat to zbytečnými informacemi.
Jsem moc ráda, že sis to přečetla :)

3 Iko Iko | E-mail | Web | 3. května 2014 v 18:45 | Reagovat

Divné to vůbec není, mně se to moc líbilo-bylo by bezva, kdyby si psala jednorázovky častěji.. :-)

4 Snow Snow | E-mail | Web | 3. května 2014 v 18:51 | Reagovat

[3]:Opravdu?
Děkuju mnohokrát! :)
Mno... ne, že by nebyly nápady, ale většinou mě věci napadnou ve škole, já si je napíšu do sešitu a pak jsem líná je přepsat sem nebo je dokončit :)
A jsem moc ráda, že sem chodíš! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama