Overwritten


"Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem,
třeba je pro člověka největším dobrem."
- Platón

Květen 2014

52. Kapitola

21. května 2014 v 21:58 | Snow |  Hostitel

Oddělení

Kořist jsme do jeskyně dopravili jižním vchodem, i když to znamenalo, že džíp musíme odvézt do úkrytu ještě před rozedněním. Hlavním vchodem jsem nechtěla bedny stěhovat především z toho důvodu, že Hledačka by určitě zaslechla nějaký rozruch. Nebyla jsem si jistá, jestli tuší, co mám v plánu, ale nechtěla jsem jí poskytnout sebemenší záminku k tomu, aby zabila hostitele i sebe. V myšlenkách mě nepřestalo strašit Jebovo vyprávění o jednom z jejich zajatců, který se prostě zhroutil a navenek nejevil žádné známky té pohromy, která mu zmrzačila mozek.
Nemocnice nebyla prázdná. Když jsem se protáhla úzkým průlezem do hlavní místnosti, našla jsem Doktora uprostřed příprav na operaci. Na stole měl rozložené nástroje a lampa na propan - náš nejjasnější dostupný zdroj světla - čekala na rozsvícení. Skalpely se zatím leskly v matně modrém svitu solárních lamp.
Věděla jsem, že Doktor souhlasil s mými podmínkami, ale při pohledu na ty přípravy se mi nervózně sevřel žaludek. Nebo to možná bylo v důsledku nechutné vzpomínky na ten den, kdy jsem ho přistihla s rukama od krve.

Ehm... Omlouvám se...

18. května 2014 v 10:46 | Snow
Ahojte, lidi... Mno, jak začít...
Omlouvám se, že jsem nebyla na všech vašich stránkách, že jsem nekomentovala a ani nečetla vaše články. Omlouvám se, že jsem sem dost dlouhou dobu-alespoň pro mě-nic nepřidala. Není to tním, že bych s blogem končila nebo tak něco. Je to kvůli tomu... a teď už se k tomu konečně dostáváme... :)
Máme mít už v deváté třídě seminární práci na téma, které se probírá v deváté třídě. Já vím, já vím... pět stránek není zase tak moc, abych to psala takhle dlouho, ale je to docela těžké napsat, když si vyberete téma, napíšete dvě stránky a už o tom nemáte co psát. I když se snažíte vepsat do toho co nejvíce přídavných jmen a podobně.
No a přesně tohle se mi stalo asi 3x... docela... povzbuzující, když je to vaše první seminární práce :D Stejně jako to, že když rodičům řeknete, že měníte téma a nebo to, že máte jednu stránku, a oni na vás začnou křičet, že se jen válíte v pokoji a nic neděláte... mno to je fuck :D
Potom, aby jste si nemysleli, že jsem nic nedělala..., už mám skoro dopsaného Hostitele... jen dopíšu epilog a mám hotovo :D Tak se můžete snad těšit na Drakie... :))
Prostě jsem se chtěla omluvit a teď se tu rozepisuji. Víc, než by bylo potřeba :D
Takže... to bude asi vše a nějak přežijte školu! :))

51. Kapitola

6. května 2014 v 8:09 | Snow |  Hostitel

Příprava

Jareda a Jamieho jsem našla v naší ložnici, jak na mě ustaraně čekají. Jared zřejmě mluvil s Jebem.
"Jsi v pořádku?" zeptal se mě Jared, zatímco Jamie vyskočil a objal mě kolem pasu.
Netušila jsem, jak na tu otázku vlastně odpovědět. "Jarede, potřebuju tvou pomoc."
Jared se zvedl dřív, než jsem větu stačila dokončit. Jamie se ode mě odtáhl, aby mi viděl do obličeje, ale já se mu do očí záměrně nepodívala. Nedokázala jsem odhadnout, kolik toho v dané chvíli snesu.
"Co mám udělat?" vyhrkl Jared.
"Jdu na výpravu. Hodily by se… další paže."
"A o co se jedná konkrétně?" Už byl soustředěný, stačil se přeladit na potřeby mise.
"Vysvětlím ti to po cestě. Máme na to málo času."
"Můžu jít s vámi?" ozval se Jamie.

Odsouzená

3. května 2014 v 17:47 | Snow
Takže... po dlouhé době je tu jednorázovka, kterou jsem vymyslela na jedné hodině dějepisu, ale byla jsem líná ji přepsat, opravit a dokončit.
Když si to tak teď čtu, tak mi to přijde... nevím, jak to nazvat, asi divné, ale ne v tom pravém slova smyslu :D
Mno, každopádně, nebudu to nijak natahovat, snad se vám bude líbit :-)

PS: Napište do komentářů kritiku. Vím, že se mám ještě co učit :-)

50. Kapitola

3. května 2014 v 15:54 | Snow |  Hostitel

Oběť



Zatímco jsme s Mel sváděly boj, Hledačka mi zkoumavě hleděla do obličeje.
Ne, Wando, ne!
Neplácej hlouposti, Mel. Zrovna ty a nikdo jiný si dokáže uvědomit dosah toho rozhodnutí. Copak ty sama nechceš právě to?
Ale třebaže jsem se snažila zdůraznit především ten šťastný konec, stejně na mě dolehla hrůza mé volby. Měla jsem zemřít právě proto, abych to tajemství ochránila. Ten fakt jsem byla odhodlaná udržet v bezpečí bez ohledu na případné mučení či jiné okolnosti.
Tohle však nebylo mučení, s jakým jsem počítala: krize osobního svědomí, zmatená a komplikovaná láskou k mé lidské rodině. Přesto bylo nesmírně bolestivé.
Pokud to vážně udělám, nestane se ze mě psanec. Ne, budu normální zrádce.
Kvůli ní ne, Wando! Ne kvůli ní! vyla Melanie.
Měla bych čekat? Počkat, dokud nezajmou jinou duši? Nevinnou duši, kterou nemám důvod nenávidět? Jednou se přece už musím rozhodnout.

49. Kapitola

1. května 2014 v 22:03 | Snow |  Hostitel

Výslech

To já zabila Wese.
Moje ruce, poškrábané a plné modřin a pokryté rudým prachem po té zběsilé vykládce věcí, klidně mohly být rovnou zmáčené červenou lidskou krví.
Wes byl po smrti a mohla jsem za to já stejně jistě, jako kdybych osobně stiskla spoušť.
Po složení nákladu všichni obyvatelé jeskyně, s výjimkou pěti osob, seděli v kuchyni, jedli jsme ty netrvanlivé potraviny, které jsem sebrala při našem posledním nákupu - sýr a čerstvý chleba s mlékem - a poslouchali jsme Jeba a Doktora, jak Jaredovi, Ianovi a Kyleovi vysvětlují, co se stalo.
Seděla jsem kousek stranou ostatních, hlavu složenou v dlaních a příliš ochromená žalem a pocitem viny, než abych se vyptávala jako ti tři. Jamie seděl u mě a tu a tam mě pohladil po zádech.
Wes byl už pohřbený v jeskyni vedle Waltera. Zemřel před čtyřmi dny, právě toho večera, kdy jsme se s Jaredem a Ianem dívali na rodinku v parku. Svého přítele už nikdy neuvidím, víckrát už neuslyším jeho hlas…
Na kámen pode mnou zapleskaly slzy a Jamie mě konejšil ještě častějším hlazením.
Andy a Paige tu chyběli.