Overwritten


"Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem,
třeba je pro člověka největším dobrem."
- Platón

9. Kapitola

27. dubna 2014 v 9:33 | Snow |  Pět živlů
Konečně sem přidávám další kapitolu PŽ. Už ani nevím kdy naposledy jsem ji sem přidávala, ale doufám, že vás to zatím neomrzelo. V téhle kapitolce jedeme na párty a pořádně si jí užijeme. Mno a taky zjistíme jednu nevyčíslitelně cennou informaci :)
Tak si 9. kapitolku přetěte a jestli chcete, tak mi napište do komentářů, co bych mohla zlepšit :)

PS: Vím, že je to vidět, ale změnila jsem design... chtěla bych se zeptat, jestli se vám líbí a popřípadě, jestli bych ho měla nechat nebo bych měla hledat jiný :)
Děkuji :)

9. Kapitola



"Hlavně nezapomeň, že je nám osmnáct a že už můžeme pít, jasné?" připomíná mi Jery, když spolu sedíme v limuzíně a jedeme na ten večírek. Nevím, která firma si může dovolit při povýšení zaměstnance takovou párty, ale musím říct, že to nemají vymyšlené zrovna nejlíp. Vstup je pro všechny příbuzné a pro všechny přátele zadarmo. Tudíš výborná šance pro nás, abychom se tam dostali.
"Já vím, už mi to říkalo plno lidí," odpovídám a beru si z kabelky zrcádko a dívám se na své oči a vlasy. Je to divné. Připadám si hrozně s hnědýma očima a vlasy stejné barvy. Nejsem to já. Nevím, proč mi musely ty ženy barvit vlasy zrovna nahnědo a nevím, proč musím mít barevné čočky. Ale co s tím teď nadělám... nic.
Alespoň mi ušily hezké šaty. A praktické.
Jsou bílé vepředu s větším výstřihem, jen jemné a lehounké jako vánek, sice jsou docela krátké, ale líbí se mi. Navíc se mi hodí, až se budu převlékat za číšnici. Natáhnu jen kalhoty a bude to. Vlasy mám ledabyle zachycené sponou, takže až se budu potřebovat převléct, jen si ji sundám. Uvidím, jak to vyjde, ale musím říct, že zatím nejsem vůbec nervózní. Nejspíš to už mám v krvi.
"Nezapomeň, co jsme si všechno říkali, nesmíš na to zapomenout. Až se to rozjede, tak-"
"Tak zalezu na záchod, cestou odchytnu kolegu, James mi řekne, jak vypadá a co bude dělat, převleču se a hurá roznášet šapmaňské a snášet ztížnosti všech okolo. Neboj se, vím co mám dělat a slyšela jsem to už nejmíň třikrát, vím, že je to důležitá mise." Ale netuším, jak moc důležitá. Dodávám si vduchu a doufám, že nic nepokazím. Teď mě trochu znervózněl, ale nenechám si to od něj kazit. Těch pár hodin si užiju a pak půjdu dělat svou práci.
"Tak fajn. Já se jmenuju Jack. Jako Jack Daniels."
"J. Tvoje jméno je na J, když nebudu vědět, budu ti říkat J." Jednoduše.
"Dobře, já ti budu říkat zlato." Po vyslovení se zasměje a já mu v tu chvíli chci jednu vrazit, ale nesmím jeho ani sebe nijak rozptylovat. Zase ty jeho vtípky.
"Jak chceš, ale nezapomeň, že jsem Alice Affordová, kdyby se někdo ptal."
"To ty máš první misi, ne já. Já musím poučovat tebe," říká a já ho jen dloubnu do žeber, ikdyž sedí naproti mě.
"Jsme tady, hodně štěstí," sdělí nám doposud tichý řidič a my vycházíme z vozu. Tak... teď už není cesty zpět.

Párty se koná ve střešním bytě jednoho ze zaměstnanců a já s Jeremim jsme dovnitř zváni jako příbuzní někoho, jehož jméno si už radši ani nepamatuji.
Musím obdivovat celý ten byt. Je moderně vybaven a natřen v krásných barvách, sladěnýn snad ke všemu, co si jeho majitel pořídil. A že toho není zrovna nejmíň.
"Pojď. Máme moře času, než to všechno začne a já si chci aspoň trochu užít," říká Jeremy a ihned vklouzne mezi dav lidí a já jdu za ním.
Řekla bych, že tohle nebude něco jako 'oficiální přivítání mezi členy týmu' ale spíš 'jo, povýšil jsem a teď to oslavím'. Venku je tma a odsud musí být na kilometry daleko vidět blikající lasery, které každou chvíli mění barvu. Myslím si, jako bych se sem s těmy šaty nehodila, a číšnící a číšnice jakbysmet. Ale když už si to milostivý pán vyprosil, tak to má mít. A nevíc by mě zajímalo, co by tady dělala tak mladá holka, jako je Marylin.

Myslím, že Jery mysli to, že se všichni opijou a on se nejspíš přidá-ikdyž je zrovna v práci, ale nechám to na něm. Ale... já tu mám jiný problém. Jak jí tu poznám? Budu muset jednoduše počkat, až půjde domů a pak... teď na to myslet nebudu, ještě jsem jí nenašla. Sakra, vždyť vím, co se stane už několik let, vždy jsem to brala jako samozřejmost, a teď, když jsem jen krůček před tím, tak začínám nervóznět? Budu se muset zlepšit.
Prodírám se za Jerym k baru a on mi objednává nějaké pití.
"Jak ji tu najdeme!" musím křičet, aby mě přes dunící muziku vůbec bylo slyšet. Tohle není žádná oficiální párty, jsem si tím naprosto jistá, objeví se tu vůbec?
"To se pozná, tys ji viděla na fotkách, já jsem tu jen jako tvůj ctěný doprovod," nechápu, jak v tomhle hluku může ještě myslet na vtípky, ale jsem ráda, že je tu on a ne někdo, koho neznám.
"Hele, jsme tu spolu, pojď si na chvíli zatancovat, než se objeví ta holka!" zvolá na mě a já jen přikývnu, kopnu do sebe skleničku... čehosi a hned lezeme za ostatníma lidma. Tady se člověk nemusí bát, že se ztrapní jeho tancováním, protože tomu, co se tu předvádí se ani tanec říct nedá a naví bych řekla, že někteří už v soe mají pár skleniček něčeho tvrdého.
Ihned, jak vlezeme doprostřed všech těch lidí se začnu kroutit v rytmu hudby a při tom se dívám na Jeryho. Ten mě chytne za boky a pohupuje se se mnou. Ani nevím, jak dlouho to trvá, kolik písní vystřídáme, když začnou hrát pomalý ploužák. Rázem vše utichne. Některé páry zůstávají a tancují, jiní zase odcházejí si sednout. Chci se přidat k té druhé skupině a konečně najít Marilyn a převléknout se, protože už je na to čas, ale si Jery přitáhne k sobě a přitiskne si mě na hruď.
"Přece v tom nejlepším nechceš odejít," prohlásí a sjede objema rukama na boky.
Dneska jsme tu spolu a já si to chtěla alespoň na tu chvíli užít. Půjdu až po tomhle tanci.
Rozhoduji se, že to s ním teď budu hrát a omotávám své ruce okolo jeho krku a nechávám se jím vést.
Pomalu se pohybujeme sem a tam a díváme se vzájemně do očí.
"Hnědá ti moc sluší," zašeptá mi do ucha. "Ale blond by byla lepší." řekne a políbí mě na krk.
Mnou projede zvláštní napětí a jako by se tu oteplilo.
"Děkuju. Tobě to taky sluší, kdo by čekal, že přijdeš v obleku," říkám a myslím to vážně. Moc mu to sluší a vypadá takhle sexy, ale... nevím. Mohla bych s ním mít něco víc? Už jen kvůli tomu, že za tři roky se o mě budou doslova chlapy prát mi nahání hrůzu. A co by se mnou udělalo, kdybych měla kluka a on by viděl, jak si beru někoho jiného? Navíc ho beru spíš jako přítele, než jako mou druhou polovičku.
On ale jako by na to nehleděl a v nejpomalejším okamžiku písně se ke mě sklání a svými rty se sehne k těm mým. Nejdřív jemně a něžně, jako by jen zkoušel, jestli mu to dovolím. Poté vášnivě a s touhou se mi do mě vpíjí a já mu to oplácím. Rychle zapomínám na to, kde jsem a co bych měla nebo neměla. Jediné, co vím je, že s ním teď chci být. Přesto mi to ale přijde něčím zvláštní, jakoby nepřirozené. Ale nedokážu se odtrhnout. Nevím jestli je to tím, že mě drží tak pevně nebo mnou, ale nejde to.
Pomalu se ode mě odtrhne a já vidím jeho rozšířené zorničky, jak na mě hledí s touhou a chtíčem. Začínám si dělat výčitky. Taky nevěděl, jestli ano nebo ne? Taky váhal? Taky si teď myslí, že se jen nechal unést? Myslí tím něco víc?
Sice si kladu tyto otázky, ale odpovědi mi jsou jasné. On mě chce a žádné výčitky nemá. Vidím mu to na tváři a na očích. Vím, že to myslel upřimně, ale... myslela jsem to tak i já? Chtěla jsem to? Možná ano, ale je tu jasný rozdíl mezi mým mozkem a mým tělem...
"Měla by ses jít převlíct..." řekne stále mi hledíc do očí a vytrhává mě tak z mého naprosto ulítlého myšlenkového pochodu. Tohle si musím nechat na později, teď je tu důležitější věc, kterou musím udělat. Musím najít Marilyn.
Otevírám kabelku a vytahuji sluchátko, které si vkládám do ucha a mluvítko, které si přimačkávám na stoličku zubu. Rychle, aby mě nikdo neviděl. I když tyhle lidi nejspíš ani nezajímá, co vidí... a nebo naopak toho vidí až moc.
"Jamesi, slyšíš mě?" říkám a vyčkávám, jestli mě uslyší.
"Ano, slyším tě zřetelně." ozve se mechanickým hlasem v mém uchu.
"Dobře, jak vypadá ten chlap?" Či co to je.
"Je plešatý, nedaleko záchodů pro dámy a má vozík s občerstvením. Je oblečený jako číšník a až půjdeš zpět, vezmeš si od něj na tác několik talířů a půjdeš je nabízet. Zbytek ti vysvětlím potom," říká James a jsem strašně vděčná za to, že nemluví stejně, jako když jsme bydleli sami s Christopherem v domě a on mi říkal jen krátké a nepochopitelné věty.
"Dobře."
Vydávám se na chodbu, rozhlížím se a vykračuji na vysokých černých podpatcích-které ladí s mími šperky a líčením-na nedaleko vzdálené dámské záchody.
Cestou si od staršího plešatého muže beru taštičku, ve které mám úhledně složené černé kalhoty a na nich je položený malý nůž v pouzdru, který jsem si na poslední chvíli rozhodla vzít s sebou.
Dobíhám na prázdné dámské záchody, zavírám se do prostorné kapinky převlékám se rychle do kalhot, na kterých jsou nohavice dostatečně široké, abych si pod ně mohla připnout nůž a nikdo ho neviděl. Šperky a kabelku odkládám do taštičky, kterou mi dal ten muž a položím si ji na umyvadlo.
Podívám se na sebe a rychle si odepnu sponu, která drží mé vlasy. Předkloním se, prohrábnu vlasy, aby nevypadaly tak uměle a opět se rychle postavím na nohy. Vše se děje v rámci maximálně nekolika minut. Ještě si beru ubrousek a smívám si rtěnku a trochu očních stínů, aby to nevypadalo tak nepřirozeně.
Popadám taštičku a rychle vycházím na podpatcích ze záchodů, a předávám ji tomu chlapovi.
"Mám v ní HK P30, takže kdybych ji potřebovala, nějak se sem dostanu," oznamuji muži a on jen přikývne a podává mi podnos. Já sama si už na něj dávám talíře chlebíčků, jednohubek a nějakých sladkostí a jdu směrem, odkud doslova křičí hudba.
"Jsem tady Jamesi. Hotovo. Teď ji musím jen najít, ne?"
"Ano, ano... dělej, že roznášíš jídlo a při tom se pořádně dívej na lidi, co tam jsou." Ten mechanický hlas mě docela štve, ale můžu být ráda, že tam někoho slyším.
"Děkuju."
"Když jí najdeš, je to jen na tobě, jak nebo kde misi ukončíš... ale hlavně aby to nebylo na tom večírku, dobře?"
"Ano, chápu to. Myslím, že to udělám, až půjde domů," říkám a snažím se na to nemyslet. Mise je mise. Nedá se nic dělat, musím ji splnit.
Rychlým krokem přicházím do místnosti, teď už ne, jako jedna z nich, ale jako číšnice. Chodím okolo lidí a snažím se zachytit jedinou osobu, kterou teď potřebuji. Hledám, rozhlížím se, nevímám lidi kolem mě, kteří si z mého podnosu berou jídlo a nadále se baví. Teď začala moje mise a já ji musím ukončit.
"Hej, ty tam... dones nějaký pití, už tu skoro nic není!" volá na mě nějaký menší podsaditý chlapík s knírkem. Rychle se otáčím a chytám za rukáv nejbližšího číšníka. Je mladý a má černé vlasy, to je jediné, čeho si všímám a ani mě to nijak moc nezajímá.
"Dones sem prosím tě nějaký alkohol, já jsem tu nová a nemám tušení, kde co je." Usmívám se na něj a snažím se vypadat naprosto normálně a přirozeně.
Sakra, já tu mám misi, nemám čas se tu vykecávat a nosit pití!
"Jojo, jasně... hele, do kolika děláš? Nechceš si někam vyjít?" ptá se mě a já se na něj jen zářivě usměju.
"Musím tu být až do konce, tak jestli se ti chce čekat." No co? Není přece nic hroznýho udělat si srandu z nějakýho číšníka.
"Tak fajn." A už mizí mezi lidma a vychází dveřma pryč.
Podívám se na svůj podnos a vidím, že jsou všechny talíře prázdné... rychle se vracím do chodby a od toho plešouna si beru další talíře.
V tom ji ale uvidím. Stojí na prahu a podle toho, jak se chová, tak odchází z večírku. Buď na někoho čeká nebo ne... něco hledá v kabelce.
"Dejte mi kabelku," prohlašuji rychle na plešouna a on ji v mžiku vyndavá.
"Jamesi, mám jí. Nejspíš jde pryč." Nečekám na jeho odpověď a vydávám se za ní, protože se právě vydává do výtahu.
"Výborně, jak to plánuješ provést?" ptá se mě James a já vlastně ani vůbec nevím.
"Nejspíš počkám, až vypadne ven a... pak budu improvizovat." Nikdy jsem nebyla na nějaké plánování a začíná se mi to děsně nevyplácet.
"Ah tak. Dobrá." Nic dalšího neříká, nejspíš si říká, že jsem si to měla naplánovat líp. A to měla.
Nastupuji do druhého výtahu chvíli po ní a doufám, že bude dole dřív než já.
Vycházím z výtahu a sleduji, jak vchází do hlavního vchodu směrem ven. Venku je tma a trochu se ochladilo.
Vyjdu za ní ven a doufám, že zahne do nějaké uličky, kde jí ani mě nikdo neuvidí. Kabelku si zatím rozepínám a nechávám ji tak v ruce. Připravuji se na vše, co bude potřeba.
Sleduju jí, jak zahýbá za roh. Asi chce jít domů zkratkou a pak se rychle natáhnout do postele. To se jí ale dneska nepovede. A nejspíš nejsem jediná, kdo si to myslí.
V uličce se na ní vrhá nějaký muž a snaží ji schodit na zem a to se mu také daří. Vidím, že se mu v záři lamp blýskne v ruce nějaký nůž nebo dýka. Už, už tam chci vlítnout a nejdřív se zbavit toho hnusnýho chlapa a pak Marilyn, když v tom se tam z čista jasna objevuje ten černovlasý číšník a dvěma trhy láme tomu chlápkovi vaz. Vůbec nechápu, co se děje a tak se schovávám a vyčkávám, co se bude dít.
Číšník ji pomáhá vylést na nohy a ona ho chytá kolem krku. Něco mu říká a on ji od sebe trochu odstrčí a také ji něco povídá. Nevím, o čem se baví, nic neslyším a tak se jen pozorně dívám, co budou dělat.
Bere jí za ruku a rychle ji táhne směrem ke mě. Pohotově se schovám, aby mě neviděli a vidím jen, jak procházejí kolem mě. To je moje příležitost. Musím se nejdřív zbavit číšníka a potom jí.
Pohotově vyskakuji z mého úkrytu a strhávám číšníka na zem. On se ale rychle zvedá a snaží se mě napadnout zepředu. Já udělám kotrmelec a tím se dostávám za něj, chci ho kopnout zezadu, ale on těsně před mým kopem zmizí. To si ze mě snad už dělají srandu! Kolik lidí má za schopnost teleportaci! Nenechávám se ale rozptylovat mými myšlenkami moc dlouho a otáčím se. Vidím číšníka, jak rychle běží k Marilyn a křičí na ní, aby utekla, ona však zůstává jako opařená stát na místě a když k ní čísňík dobíhá, tak s ní třese, ale ona se stále jen vyděšeně zírá.
Rychle se dostávám k nim a opět odhazuji číšníka od ní. Nejdřív se musím zbavit jeho a potom se budu zabývat jí, ta nikam neuteče. Asi není zase tak dobrá, jak jsem si myslela, což neplatí o číšníkovi.
"Neříkala si, že končíš s ostatníma, bejt tebou, tak se vrátím, než se ti něco stane."
"No to víš... já nikdy nebyla na dodržování pravidel a jedinej, komu se dneska něco stane budeš ty. A počkat, neříkals, že si chceš vyjít, tohle mi přijde trochu moc na první rande, nemyslíš?" Čekám na číšníkovu reakci.
"Moc si věříš a to rande bylo jen pro zábavu, brunety moc nemusím." Vrhá se na mě pohlavě a já mu uhýbám, ale jak se zdá, tak přesně to chtěl. Objevuje se přede mnou a chytá mě pod krkem. Že já na tohle vždycky naletím!
Rychle nashromažďuji vodu, co je v blízkosti a měním ji na ledovou kouli, abych ho s její pomocí přetáhla, protože tenhle Černovlásek mě už docela štve.
A přesně, jak myslím, tak to i dělám. Číšník se rychle kácí k zemi a já se otáčím za Marilyn. Vidím, jak srží v ruce mojí HK P30 a míří na mě. Sakra, já blbá jsem zahodila kabelku!
Nemá odjištěno. Stačí mi se jen na ní podívat a vidím, jak se klepe, nic by s ní netrefila, ani kdyby byla přímo u člověka, do kterého chce střelit. Navíc rozdíl mezi námi je asi třicet metrů. Musela by umět střílet, aby mě trefila.
"Vy-vypadni od něj!" zakřičí zlomeným hlasem. Ta nemá šanci mě trefit.
"Rychle, naskočte do auta!" slyším nějaký mužský hlas a než se vzpamatuji, slyším řinčení kovu, bouchnutí dveří a kvílení pneumatik.
Rozběhnu se na místo, kde se ještě před nekolika málo minutami nacházela Marilyn, ale vidím jen černé auto, jak se žene po silnici.
Diktuji Jamesovi poznávací značku auta, ale jak to tak vidím, bude stejně falešná.
"Co se stalo?" ptá se mě James a já musím chvíli popadat dech.
"Nějací chlapy s ní odjeli!" křiknu do mluvítka.
"Prosím?! Co se stalo?"
"Měla ochranku, jakto že měla ochranku, přeci není možné, aby měla s sebou ochranku bez toho, aby jsme to věděli!" Nevím proč, ale musím křičet. Tohle se mi ještě nestalo. Nejdřív jsem jí nechtěla zabít a teď jsem naštvaná, když mi utekla.
"Ne... věděli bychom o tom, kdyby měla ochranku, to není možné." Mě ale napadá něco jiného.
"Je tam Steve?" ptám se už poměrně klidnějším hlasem a cestou si jdu pro mou zbraň, kterou Marilyn upustila na zem.
"Ehm... jestli chvíli vydržíš, hned mu zavolám ať přijde." Jak jsem mohla být tak blbá?
"Dobře." Odpovídám rychle.
Seberu ze země mojí kabelku a teď si všímám řezné ráně na ruce, kterou mi nejspíš způsobyl ten číšník, když jsem ho shazovala na zem. Musel mít u sebe nůž nebo něco podobného. Nechvám to ale být a vydávám se po cestě zpět.
"Natalie, co se děje, prý chceš se mnou mluvit." Slyším v uchu Stevův hlas plný starostí.
"Jsi tam sám?"
"Počkej... už jo. Co seděje?" Naléhá na mě a já mu to hodlám říct a doufám, že to bude dosti srozumitelné. A doufám, že mi to věří.
"Je možný, že nějaká ochranka se vymyká našemu dohledu?"
"Ovšem že ne, proč?" opáčí a zvědavě se mě ptá.
"A je možné, aby lidé z ochranky používali schpnosti?"
"Ne, to je vyloučeno! Z normální ochranky rozhodně ne. Ale, o co jde?!" To mi stačí.
"Mám takový pocit, že Marilynin otec je rozhazovačnej a najal jí vlastní ochranku. Nebo tu vznikla ochranka lidí se schopnostmi a nebo Marilyn živly nekopíruje."
"Myslíš, že vznikla ochranka a Marilyn je jen obyčejná holka?"
"Buď a nebo je něco víc než kopírka elementaristů."
"Co tím chceš říct?" ptá se mě a já nevím, jestli mu to mám říct, ale je v radě a Christopher... ten by to nepochopil.
Zhluboka se nadechnu. "Podle mě je Marilyn poslední elementaristka. Ovládá energii."

8. Kapitola / 10. Kapitola
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám pokračovat ve psaní Pěti živlů?

Ano.
Ne.

Komentáře

1 -Kylie -Kylie | Web | 27. dubna 2014 v 11:13 | Reagovat

Ahoj :) Na mojom blogu sa bude konať súťaž o najlepší blog :) Ak máš záujem, tak sa zapoj ;)
Ďakujem za prečítanie :)

2 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 28. dubna 2014 v 13:03 | Reagovat

WoW, tak tohle mě přímo dokonal vtáhlo do děje, že jsem zapomněla na cokoli jiného. Tahle kapitolka se ti opravdu povedla, doufám, že takhle budeš pokračovat dále :D

3 Snow Snow | E-mail | Web | 28. dubna 2014 v 14:30 | Reagovat

[2]: Děkuju moc :)
Budu se snažit psát dál a také budu... ale popravdě nevím, jak dlouhé to bude, protože tohle je naprostý začátek toho, co jsem plánovala a mám naplánováno... :D
Ale rozhodně budu pokračovat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama