Overwritten


"Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem,
třeba je pro člověka největším dobrem."
- Platón

Něco k přeskočení...

3. září 2014 v 11:44 | Snow |  Odpad
Omlouvám se, vím, že jsem měla napsat nějaký ty články a hlavně přepsat Drakii, ale nějak nemám náladu. Jsem v prváku na Zdrávce a kolektiv, co se sešel... radši ani nemluvit. Jen, abyste rozuměli, holky co tu jsou... to je něco jak domeček pro panenky Barbie-a teď nemyslím růžovou barvu-takový blbosti, o který se zajímají a prostě tak... Myslím, že to budu muset alespoň ten rok vydržet a pak nějakým způsobem snad propadnou nebo tak něco.
No... možná, že všechny takový nejsou, ale podle toho, co jsem za ty tři dny viděla si myslím, že jsou tam tak tři, čtyři holky nějak normální. Uvidíme třeba za týden, ale nejsem si tím moc jistá.
Ano, tenhle článek nemá nic společného s blogem, takže ho můžete klidně přeskočit.
Tak se mějte a užívejte si školu, dokud to jde :)
BTW... mám takový nápad, že bych založila blog, který budu psát ve škole o přestávkách, a budu se tam zpovídat z mých myšlenek :D
 

Chemtrails

11. srpna 2014 v 20:22 | Snow |  Odpad
Nevím, jestli sem tento článek patří nebo ne, ale rozhodně vás nechci nutit ho číst. Jen jsem narazila na několik videí a chci vám něco sdělit nebo se zeptat, nevím.
Jen chci napsat tento článek, protože mě teorie chemtrails zaujala. Dám vám sem i jedno z videí, na které jsem se dívala.
Takže, asi začneme... :)

VI. Kapitola

9. srpna 2014 v 19:51 | Snow |  Drakie

6


Během oběda se schovávám. Uvědomuju si, že se chovám jako srab, ale při pohledu na dvoukřídlé dveře vedoucí do obrovské jídelny se mi udělalo zle. Neuměla jsem si představit, že bych vešla dovnitř.
Raději se courám po chodbách. Je mi jedno, že mi kručí v žaludku a že jsem v tom Tamru nechala samotnou. Tak nějak totiž tuším, že ona to hravě zvládne. Aspoň si to snažím namluvit. Na dnešní den přece čeká už od mala. Od chvíle, kdy jsem se převtělila a ona ne. Kdy si jí Cassian přestal všímat a začal pro ni představovat nedosažitelný sen.
Objevím knihovnu. Nasaju zatuchlou vůni knih a začnu si vychutnávat ticho. Sednu si ke stolku u okna s výhledem na školní dvůr. Položím si hlavu na umakartovou desku a počkám, až zazvoní.
Zbytek vyučování už nějak přečkám. Uleví se mi, až když je přede mnou poslední hodina. Už to mám skoro za sebou.
Studovna, kde mám mít sedmou hodinu, je plná studentů, kteří nesmí cvičit nebo mají v nějakém předmětu špatné známky. Vím to od Nathana, který mě nerozlučně provází od páté hodiny.
 


Epilog

27. července 2014 v 18:26 | Snow |  Hostitel
Takže jsme u konce Hostitele. Poslední kapitola, epilog, chcete-li. Doufám, že jste si knihu užili alespoň tak, jako já a že se podíváte i na jiné knížky, i když jich zatím teda moc není :D
Nebudu to nijak zdržovat, hurá na poslední část...!

59. Kapitola

27. července 2014 v 0:23 | Snow |  Hostitel

Paměť

Kdysi mě varovali, že začátek připomíná konec.
Tentokrát mi ale konec přinesl větší překvapení než v kterémkoliv z předchozích devíti životů. Větší než byl ten skok do výtahové šachty. Očekávala jsem, že nebudu mít žádné vzpomínky, žádné myšlenky. Co je tohle za konec?
Slunce zapadá - barvy jsou všechny narůžovělé a připomínají mi kamarádku… Jak se jenom jmenovala? Něco jako… volánky? Spousta a spousta volánků? Byla to krásná Květina. Zdejší květiny jsou neživé a nudné. Pravda, líbezně voní. Vůně jsou na tomhle místě to nejlepší.
Za mnou se ozvou kroky. To mě už zase špehuje Oblačná přadlena? Nepotřebuju kabát, je teplo - konečně - a já ho chci vstřebávat celou kůží. Když se po ní neohlédnu, třeba usoudí, že ji neslyším, a zase půjde domů. Je na mě hrozně opatrná, ale vždyť už skoro nejsem dítě. Nemůže mi dělat matku navždycky.
"Pardon?" pronese kdosi. Ten hlas neznám.

Jak to teď vidím?

26. července 2014 v 12:19 | Snow
Ahojte lidi. :)
Konečně tu bude za chvíli všechno z Hostitele a já vám chci říct, jak to teď bude dál :)
Nejprve bych ctěla říct k přepisování Drakie, moc nepíšu, ale za nedlouho po Hostiteli by měla přijít další kapitola. K Drakii se budu snažit přidávat kapitoly jednou do týdne, prostě podle toho, jak rychle budu přepisovat. Nevím totiž, jestli se mi bude chtít a rozdělovat to na několik dní v týdnu mi přijde docela... zničující pro mě :D Protože to vážně nejde vydržet přepisovat několik hodin v kuse :D

58. Kapitola

26. července 2014 v 10:22 | Snow |  Hostitel

Tma

Drtila mě taková nervozita a napětí, až jsem zavřískla děsem; ovšem ta dusivá hrůza mi nedovolila, aby můj výkřik zazněl hlasitěji než bezdeché kníknutí.
"Promiň!" Jared mě okamžitě objal kolem ramen, aby mě utěšil. "Mrzí mě to, nechtěl jsem tě vylekat."
"Co tady děláš?" vybuchla jsem, pořád ještě bez dechu.
"Sleduju tě. Sleduju tě celý den."
"No, tak s tím přestaň."
Ve tmě bylo znát zaváhání, paže se neodtáhla. Vyklouzla jsem zpod ní, ale chytil mě za zápěstí. Svíral mě tak pevně, že jsem se nemohla vyškubnout.
"Jdeš navštívit Doktora?" zeptal se, ale z té otázky čišela jistota. Bylo zřejmé, že v té návštěvě nevidí nic zdvořilostního, žádnou společenskou událost.

Další články


Kam dál